ROZHOVOR: Diana Žolnerčíková

Duo Diana Žolnerčíková a Martina Jakubšová se nyní zařadilo mezi pár elitních dvojic, které reprezentují naši republiku na okruhu FIVB. V Durbanu se probojovaly z kvalifikace až na 17. místo a získaly tak pro sebe prvních 200 bodů do světového žebříčku. Pro turnaj v Praze to tak bude jedna z dvojic, na kterou se určitě musíte přijít podívat.

Dlouho jsi nehrála, co byl důvod proč jsi se rozhodla přestat s beachvolejbalem?

Důvodem pauzy bylo zranění kolene (přetržený přední křížový vaz a poškozený meniskus). Zranění se táhlo celkem dlouho, musela jsem podstoupit 2 operace. Už jsem byla smířená s tím, že s vrcholovým sportem je konec.

Jak dlouho jsi nehrála?

Vrcholový volejbal jsem nehrála 3 roky.

Proč ses teď rozhodla vrátit se do profesionálního beachvolejbalu?

V dubnu se mi ozvala Terka Petrová, jestli bych s ní nechtěla hrát. Byla bych hloupá, kdybych takovou nabídku odmítla. Terka je výborná hráčka s mnohaletými zkušenostmi. Takže jsme spolu v srpnu začaly trénovat, objely pár turnajů a byly připravené jet na FIVB turnaj do Sao Paula. Jenže před odletem jí onemocněl syn. Do Brazílie jsem odcestovala s jinou spoluhráčkou. Pár dní na to si to Terka rozmyslela a rozhodla se skončit. Rozjelo se to do moc velkých rozměrů a Terka asi usoudila, že by to s malým nezvládala…nevím. Takže jsem si hledala náhradu.

Turnaj v Durbanu byl pro vás první společný turnaj FIVB. Tak jak jste si to užily?

Do Durbanu jsem tedy vyrazila s novou spoluhráčkou, se kterou jsme se daly dohromady někdy v listopadu, jelikož byla ještě vázaná smlouvou v šestkovém volejbalu. Užily jsme si to náramně! Teploučko, krásný světový beachvolejbal a hlavně radost ze hry.

Skončily jste na 17. místě. Jak jsi s tímto místem spokojená?

Do Durbanu jsme jely po cca měsíčním společném trénování, tudíž jsme se 17. místem velmi spokojeny. Naším cílem bylo postoupit do hlavní soutěže, to se povedlo, další výhry a postup ze skupiny už bylo třešničkou na dortu.

Který zápas byl pro tebe nejtěžší? A proč?

Pro mě osobně byl nejtěžší zápas v kvalifikaci. Byla jsem nervózní, celý zápas jsem se pořádně neuvolnila a nehrála to, co pořádně umím. Asi to bylo tím, že jsme hrály na centr courtu a navíc to byl zápas buď a nebo. S takovým pocitem se hraje strašně těžce. Jak říká náš trenér „měla jsi nohy jak konve“.

Podařilo se Vám postoupit do prvního kola, kde jste pak narazily na čínský pár. Zde vám vítězství utekl doslova o vlásek, kdy jste prohrály 1:2 na sety. Jak si to viděla ty?

Rozhodně jsme z kurtu neodcházely se sklopenýma ušima. Předvedly jsme hezký a bojovný výkon, jen malinko chybělo, škoda. Myslím, že největší chybou bylo, že jsme nebyly odvážnější. Mohly jsme přitlačit nebo nějak změnit servis.

Máš za sebou již jeden turnaj Světové série s Bárou Cidlíkovou. Kdybys to mohla srovnat, který z těchto dvou turnajů byl pro tebe zajímavější?

Oba turnaje byly zajímavé. Každý měl něco do sebe. S Barčou jsem si ještě zahrála na postu blokaře, s Marťou už jsem premiérově byla polařka. Oba turnaje byly skvělé! Byla jsem nadšená, že jsem mohla být součástí tak velké akce.

S Bárou Cidlíkovou normálně nehraješ, co se stalo, že jsi odjela do Sao Paula právě s ní?

Jak jsem zmiňovala, Terce Petrové onemocněl syn, tak jsem hledala parťačku a napadla mě Barča, která souhlasila.

Již na turnaji v Sao Paulu vám pomáhal Přemysl Kubala, je to čistě kolegiální pomoc nebo je to i něco více?

Přemka jsme oslovily ještě s Terkou Petrovou, jestli by nás nechtěl trénovat. On souhlasil, takže se nám věnoval. I po výměně spoluhráčky se věnuje nadále. Za takového trenéra jsem nesmírně ráda.

Jaké jsou tvoje plány na příští sezónu?

Tak především mám v plánu vyhnout se zdravotním problémům. Dalším plánem je objíždět světovou sérii a sbírat body. V případě, že bychom se nedostaly do turnajů, tak objíždět evropské turnaje. Potřebujeme bodíky, takže hlavně jezdit, jezdit, jezdit…sbírat body a zkušenosti.

Máš i ambice na Olympijské hry 2016 v Riu?

Olympijské hry jsou snem každého. Uvidíme, jestli to zůstane pouze u snu…

Je o tobě známo, že jsi dříve dělala i modeling. Věnuješ se tomu stále?

Modelingu jsem se věnovala jen opravdu malou chvíli. Po schůzce s agentem, kdy mi řekl, že bych musela přestat sportovat a zbavit se svalů, jsem měla jasno. Sport jednoznačně vyhrál.

Co by jsi vzkázala tvým fanouškům?

Fanděte a držte nám palečky!