Šárka Nakládalová, TOP hráčka českého beachvolejbalu

Na písku se na špičce žebříčku pohybuje již dlouho, na Mistrovstvích české republiky byla 3x na druhém místě, letos získala titul Halové mistryně republiky a ze zahraničí má dva velké úspěchy, a to 3. místo na Mistrovství světa do 21 let a 3. místo na Mistrovství Evropy do 23 let. V  Beachklubu Pankrác působí druhým rokem jako trenérka dětí i dospělých a letošní sezóna byla jednou z jejích nejúspěšnějších. V rozhovoru nám prozradí, nejen jak to bude s její účastí na olympiádě v Riu, ale také který muž má u ní šanci.

Šárce je osmadvacet let a narodila se spolu se dvěma bratry v jeden den v Kroměříži ve znamení raka. Od 15 let hraje volejbal, od 17 let beachvolejbal. Má vysokoškolské vzdělání a již 2 roky bydlí a pracuje v Praze. Jejím největším koníčkem je beachvolejbal, je svobodná a bezdětná.

Ahoj Šárko, ty na písku patříš  již ke zkušenějším hráčkám, jaké ale byly tvé začátky?

  Začala jsem se šestkovým volejbalem v Kroměříži, odkud si mě vytáhli do Uherského Hradiště, kde mě k beachi přivedl p.Vycudilík. Tento sport se mi hodně zalíbil a zůstala jsem u něho.  Pak jsem se zranila a k šestkovému volejbalu už jsem se nevrátila.

Měla jsi nějaký hráčský a trenérský vzor?

Byla to Terka Tobiášová, se kterou jsem odehrála dvě sezony. Na všechny trenéry vzpomínám ráda a každý mi něco dal. Líbila se mi filosofie tréninku Bači (Igora Stejskala) a Michala Provazníka.

S jakou spoluhráčkou se ti nejlépe hrálo a co je podle tebe předpokladem úspěšného týmu?

Byla to již zmíněná Terka Tobiášová, která mi dala šanci, předala hodně zkušeností a vytáhla mě k vrcholovému beachi.  Také se mi moc líbila sezóna s Eliškou Gálovou. Předpokladem úspěšného týmu je podle mě u ženských pohoda v týmu a společný cíl.  

Letos jsi měla dvě spoluhráčky a velice se vám dařilo, jakého výsledku si ceníš nejvíc?

Měla jsem stálou spoluhráčku a tou byla Eliška Gálová. Cením si našeho halového titulu mistryň republiky a 3. místa na MEVZE. S Míšou Vorlovou jsem odehrála tři turnaje a to vždy, když Eliška byla na juniorských šampionátech. Zadařilo se nám na turnaji v Korei, kde jsme vyhrály. To byl hodně povedený turnaj. A také si cením 3. místa na Super Cupu.

Po této úspěšné sezóně, kdy se pohybuješ kolem desátého místa na českém žebříčku, bych předpokládala, že pojedeš bojovat o olympijské medaile do Ria 2016?

Určitě ne. Myslím, že jsem soudná a že na olympiádu rozhodně nemám. Desáté místo v českém žebříčku není na to, aby člověk o olympiádu bojoval. Navíc je to o tom vše tomu podřídit, mít sponzory, dobrého trenéra a zázemí. A stejně ještě není vyhráno. Kvalifikace je poměrně náročná. Já už mám jiné priority, chci být úspěšná v práci a posunout se někam zase o kus dál. Navíc už by mě asi nebavilo a ani neuspokojovalo jen dokola trénovat, jezdit po turnajích a podřizovat vše beachi. Chceme objet s Míšou Vorlovou české turnaje, nějaké turnaje v zahraničí (Rakousko, Slovinsko, Polsko), podívat se zase na exhibici do Korei, ale to je tak asi všechno. Záleží také na tom, co mi dovolí práce. Chci se beachem už jen bavit.

  Vím, že jsi nedávno ukončila vysokoškolské vzdělání - na jaké škole a v jakém oboru?

Bylo to již minulý rok a studovala jsem ekonomickou fakultu na vysoké škole báňské v Ostravě.  Už bych se do školy nevrátila a jsem ráda, že to mám za sebou.

Co tvé další zájmy a jiné sporty?

Momentálně je mým zájmem především práce, ale ve volném čase se věnuji i jiným sportům. Ráda hraji tenis, chodím na inline brusle a teď jsem si hodně oblíbila badminton. Ráda čtu, a když to jen trochu jde, jedu domů na Moravu.

V Beachklubu Pankrác také již 2 roky trénuješ. Baví tě víc práce s dětmi, nebo s dospělými?

Kvůli práci jsem se musela vzdát kroužků dětí, což mě mrzí, protože s dětmi mě to baví a je s nimi legrace. Obecně ale raději pracuji s dospělými. Děti totiž kolikrát chodí jen proto, že je rodiče přihlásili a je to třeba ani nebaví. Dospělí už vědí, co chtějí a na tréninku tomu dávají 100%, protože si ho platí.

Máš nějaké věrné fanoušky, kteří se na tebe jezdí dívat, případně tě i jinak podporují?

Samozřejmě mě podporuje rodina a nejbližší kamarádi, to jsou věrní fanoušci. Také díky sponzorům (Penco, Destro, Loap, Storage, 3Q tablety, SH+) a jejich podpoře, jsme letos mohly objezdit hodně turnajů, za což jim patří velký dík.

A teď trochu sonda do soukromí - máš už myšlenky na rodinu?

Abych pravdu řekla, jsem tak vytížená, že na to myšlenky zatím nemám. Ale kdyby se objevil mužský, s kterým bych si uměla představit strávit zbytek života…kdo ví.... never say never… (usmívá se)

Jaký muž by tedy u tebe měl šanci?

Chlap s velkým CH! Musí být gentleman, charismatický, spolehlivý, soběstačný, musí mně být oporou, musím k němu svým způsobem „vzhlížet“, musí mít kladný vztah ke sportu a musí mě umět rozesmát. Asi tak nějak v kostce.

 A jaký by ji rozhodně neměl?

Nespolehlivý, netolerantní, nesportovec, kuřák, sobecký, prudivý, zženštilý.

Co bys vzkázala čtenářům BeachNews?

Carpe diem. 

Foto: Eva Fryšarová, archiv Šarky Nakládalové